Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
hladit
[hlaďɪt]
(3. j., 3. mn. hladí, rozk. hlaď, čin. hladil, trp. hlazen, podst. jm. hlazení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co hladí koho4, co {po čem; na čem; čím; komu})
jemně po někom nebo po něčem přejíždět rukou, příp. jinou částí těla:
hladit dítě po vlasech / po tváři
hladit chodidly vlněný koberec
Nastávající maminka si hladila bříško.
Prsty mu něžně hladila ruku.
podst. jm. Psi se rádi mazlí, takže drbání a hlazení se nemohou nabažit.
přen. Sluneční paprsky hladily krajinu.
2. (kdo hladí co {čím})
opracovávat (drsný, nerovný) povrch něčeho hladicími nástroji, činit něco hladkým, rovným, uhlazovat:
Povrch omítky se hladí plstěnými hladítky za stálého kropení štětkou.
Zedník lžící hladil beton.
Rýže se po vymlácení loupe, hladí, leští.
podst. jm. polygr. hlazení papíru
příd jm. text. rukavice z hlazené kůže
◊ hladit něčí ego ◊ hladit někomu ego
zvyšovat někomu sebevědomí, povzbuzovat ho
◊ hladit někoho / něco očima / pohledem
něžně, láskyplně se na někoho nebo na něco dívat
◊ hladit někoho po srsti
1. (o člověku) říkat někomu nebo o někom jen příjemné věci a zamlčovat ty nepříjemné, lichotit někomu
2. (o uměleckém díle nebo o jeho autorovi) vzbuzovat v někom příjemné pocity svou nekomplikovaností, přístupností, příjemným zvukovým nebo vizuálním projevem ap., lahodit někomu
◊ hladit někoho proti srsti
1. (o člověku) vzbuzovat v někom nepříjemné pocity svým chováním k němu, kritizováním jej, sdělováním nepříjemné pravdy ap., dráždit
2. (o uměleckém díle) vzbuzovat v někom nepříjemné pocity svou provokativností, zpracováním nepříjemných témat, nepříjemným zvukovým nebo vizuálním projevem ap., provokovat
◊ hladit (po / na) duši
vzbuzovat příjemné pocity, uklidňovat
► hladívat
[hlaďiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Vzpomínala, jak ji maminčiny ruce hladívaly po hlavě.
dokonavé k 1 → pohladit
dokonavé k 2 → vyhladit
[hlaďɪt]
(3. j., 3. mn. hladí, rozk. hlaď, čin. hladil, trp. hlazen, podst. jm. hlazení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co hladí koho4, co {po čem; na čem; čím; komu})
jemně po někom nebo po něčem přejíždět rukou, příp. jinou částí těla:
hladit dítě po vlasech / po tváři
hladit chodidly vlněný koberec
Nastávající maminka si hladila bříško.
Prsty mu něžně hladila ruku.
podst. jm. Psi se rádi mazlí, takže drbání a hlazení se nemohou nabažit.
přen. Sluneční paprsky hladily krajinu.
2. (kdo hladí co {čím})
opracovávat (drsný, nerovný) povrch něčeho hladicími nástroji, činit něco hladkým, rovným, uhlazovat:
Povrch omítky se hladí plstěnými hladítky za stálého kropení štětkou.
Zedník lžící hladil beton.
Rýže se po vymlácení loupe, hladí, leští.
podst. jm. polygr. hlazení papíru
příd jm. text. rukavice z hlazené kůže
◊ hladit něčí ego ◊ hladit někomu ego
zvyšovat někomu sebevědomí, povzbuzovat ho
◊ hladit někoho / něco očima / pohledem
něžně, láskyplně se na někoho nebo na něco dívat
◊ hladit někoho po srsti
1. (o člověku) říkat někomu nebo o někom jen příjemné věci a zamlčovat ty nepříjemné, lichotit někomu
2. (o uměleckém díle nebo o jeho autorovi) vzbuzovat v někom příjemné pocity svou nekomplikovaností, přístupností, příjemným zvukovým nebo vizuálním projevem ap., lahodit někomu
◊ hladit někoho proti srsti
1. (o člověku) vzbuzovat v někom nepříjemné pocity svým chováním k němu, kritizováním jej, sdělováním nepříjemné pravdy ap., dráždit
2. (o uměleckém díle) vzbuzovat v někom nepříjemné pocity svou provokativností, zpracováním nepříjemných témat, nepříjemným zvukovým nebo vizuálním projevem ap., provokovat
◊ hladit (po / na) duši
vzbuzovat příjemné pocity, uklidňovat
► hladívat
[hlaďiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Vzpomínala, jak ji maminčiny ruce hladívaly po hlavě.
dokonavé k 1 → pohladit
dokonavé k 2 → vyhladit